Dědické řízení se řídí příslušnými zákony. Týká se pozůstalých, kteří se stávají zákonnými dědici. Jde o fyzické osoby, které po zůstaviteli zdědí jeho majetek, ale zároveň to mohou být i dluhy. Těm se samozřejmě mohou vyhnout v okamžiku, kdy odmítnou dědictví, avšak všechno, nikoliv jen závazky. Okruh dědiců vzniká po smrti zůstavitele a je rozčleněn do několika skupin. Pokud chcete vědět, jaké to dle současného práva jsou, začtěte se do následujících řádků.

Šest tříd dědiců

Z logiky věci jasně vyplývá, že přednost v rámci dědictví mají ti nacházející se v první třídě, pak ve druhé a sestupně až k té šesté. Asi správně tušíte, že na pomyslném dědickém vrcholu jsou potomci zůstavitele, tedy děti vnuci a pravnuci. Hned v pořadí se nachází manželka, manžel, respektive životní partneři. Spadají sem ale také rodiče zůstavitele, tedy otec s matkou.

Třetí třídu v rámci dědického řízení okupují sourozenci, ale také tzv. spolužijící osoba. Do této kategorie dle práva spadají synovci a neteře. Čtvrtá třída dědiců je tvořena prarodiči, pátá třída praprarodiči a šestá poslední třída je vyhrazena strýcům, tetám, prasynovcům a praneteřím.

Kdo je do spolužijící osoba?

Spolužijící osoba je v hierarchii dědictví poměrně vysoko, málokdo však tuší, o koho se vlastně jedná. Jde o osobu, která se zůstavitelem žila před jeho smrtí, a to nejméně po dobu jednoho roku ve společné domácnosti. Tato osoba tak mimo jiné pečovala o zůstavitele.

Pokud vás zajímá, jako to mají Slováci z pohledu dědictví, tak stejně jako Češi. Naopak v Polsku jsou například děti a manžel/manželka na stejné úrovni a vše dědí rovným dílem. Dědictví je obecně poměrně složitou tematikou a mnohdy je lepší určitá dělení majetku vyřešit ještě před smrtí. V takovém případě existujte něco jako závěť, kde je specifikováno vše potřebné. Taková závěť musí být samozřejmě notářsky ověřená.