Galvanizace má fascinující historii sahající až do roku 1836, kdy ji poprvé patentoval francouzský inženýr Stanislas Sorel. Tento proces byl pojmenován po italském lékaři Luigi Galvanim, který prováděl experimenty s elektřinou na žabích nožkách. Málokdo ví, že první průmyslové využití galvanizace bylo ve stavebnictví při ochraně železničních kolejí.
● Ekologický přínos
Galvanizace je překvapivě ekologicky šetrný proces. Pozinkované materiály vydrží až 50 let bez nutnosti údržby, což výrazně snižuje spotřebu zdrojů na opravy a výměny. Navíc je zinek 100% recyklovatelný bez ztráty svých vlastností. Moderní galvanovny používají uzavřené systémy, které minimalizují odpad a znečištění.
● Vědecká stránka procesu
Zajímavostí je, že během galvanického procesu se vytváří slitina mezi zinkem a železem, která je ve skutečnosti tvrdší než samotný základní kov. Tato vrstva se nazývá „gama fáze“ a poskytuje mimořádnou ochranu proti mechanickému poškození. Proces probíhá při teplotě 450°C, což je přesně bod, kdy zinek vytváří nejsilnější vazbu s ocelí.
● Praktické využití
Galvanizace se používá v mnoha oblastech. Od mostních konstrukcí přes automobilový průmysl až po domácí spotřebiče. Zajímavé je, že pozinkovaný povrch má tzv. „samohojivý efekt“ – drobná poškození se dokáží sami opravit díky elektrochemické reakci zinku. Tento proces chrání kov i v místech drobných škrábanců.
● Budoucnost galvanizace
Technologie galvanizace se neustále vyvíjí. Nejnovější výzkumy se zaměřují na „chytré“ povlaky, které dokáží signalizovat korozi změnou barvy. Vědci také pracují na nanotechnologických přísadách, které ještě více zvyšují odolnost pozinkovaných povrchů. V automobilovém průmyslu se experimentuje s kombinací galvanizace a organických povlaků pro dosažení maximální životnosti karoserií.
- Zelená galvanizace
Fascinující je také vývoj v oblasti „zelené galvanizace“, kde se tradiční chemické látky nahrazují ekologickými alternativami. Například některé galvanovny již testují použití rostlinných extraktů jako přírodních inhibitorů koroze.